Uháním vlakem z Brna na Ostravu. Spoj v 16 hodin je v pohodě. Vlak je skoro prázdný a tak mám celé kupé pro sebe. Krajina za okny se předvádí v plné kráse. Hra pohybu, ale i počasí přináší neustálou změnu. Chvíli prší a pak zase svítí slunce, modrá obloha se střídá s šedými až modročernými mraky. Je to krása.
Proběhl první víkend tantrické školy pro muže letos poprvé současně se dvěma skupinami - muži "dvojka" i "trojka". Sešla se dobrá parta a krásně se to spojilo. Necelé tři dny a přitom spousta zážitků a událostí:
Ranní koupel v jezírku před dynamičkou spolu se dvěmi odvážnými ženami, cvičení Mohedžodáro kdy je najednou malá meditárna nabitá Mužskou silou, bláznivý extatický večerní tanec s Šiva-trance.
Přichází čas pro sdílení:
- Byl jsem v sobotu na srazu spolužáků, ale bylo to pořád jen o tom, kdo kolik vydělá peněz, kolik má dětí a o jídle a pití. Už jsem se těšil zpět mezi vás do Lažánek.
- Delší dobu jsem byl sám se sebou a najednou zjistil, že v mém okolí nemám žádného muže se kterým bych mohl sdílet své pocity, zážitky. Uvědomil jsem si, že mi chybí hlubší sdílení v mužské skupině.
- Cítím jakoby jsem skrz prožívání aspektů jednotlivých asán vstupoval hlouběji do svého nitra. Jakoby najednou dosud známé cvičení, pohyb, pozice získávaly nový širší rozměr.
- Měl jsem obavy se sladíme my "trojkaři" s novými muži, ale teď je to v pohodě. Je mi zde v mužském kruhu moc dobře.
Vystupuji v Suché a je zde už pěkná zima a tma. Mám hlad a žízeň. Jdu do hospody. Dávám si černé pivo a tlačenku. Nic jiného už v nabídce není. Kuchař má totiž po šichtě. Sedím v zakouřené, hlučné hospodě plné chlapů - havířů. V televizi běží hokejové utkání jako správná chlapská kulisa, ale nikdo to v podstatě nesleduje. Všichni jsou zaujati nekonečnými hovory o počasí, policajtech, šachtě,Němcích, politice, penězích, o tom kdy půjdou do důchodu, o zdraví a doktorech, o zesnulých sousedech ....atd. Najednou si říkám, proboha co tady dělám. Před pár hodinami jsem byl ještě v Lažánkách v kruhu tantrických mužů a teď jsem tady. Co to je? Vždyť je to vlastně taky mužská skupina, ale přitom jiná. Snažím se vnímat, pozoruji a naslouchám - hledám zde mužství.
Kdo je to vlastně MUŽ? Jak má vypadat, co má dělat - kde je v těchto mužích onen tančící ŠIVA, kterého jsem viděl v sobotu večer. Muž - vládce, cestovatel, objevitel, ochránce, vynálezce. Muž - bojovník, malíř, básník, hudebník. Muž s planoucíma očima plnými touhy, muž vizionář. Nikde ho zde nevidím. Ztratil se. Ztratil se? Kam se ztratil? Kde je MUŽSTVÍ a co to vlastně je? Utopilo se ve sklenici piva, rozplynulo v cigaretovém kouři, vyřvalo se na fotbalových utkáních, opilo se v každodenním koloběhu - autobus, šachta, hospoda, televize ..., přejedlo se záplavou Viager, Arginmaxů, Clavinů a Cialisů a dalších zázračných přípravků, bylo zahlušeno nekonečnými telefonáty z těch nejlepších a nejmodernějších mobilů (koltů dnešní doby), uštvalo se v nekonečném stíhání schůzek, obchodních jednání, nervozitě z věčně ucpaných silnic nebo se vypovídalo v nekonečných debatách a ničem? Existuje vůbec? Není to jen vysněný ideál?
Co je to JANG? Kladivo, mohutný buchar jehož rachot připomíná rytmus divokého přirážejícího souložícího samce, stroj, studený modročerný kov, smrad, špína, prach a chlast, tabák naložený v rumu to je slast, sbíječka, šachta, díra tisíc metrů hluboká, uhlí, hromada špinavých páchnoucích hader, propocené košile a trenky, oblečení se zatuchlými holínkami zavěšené na háku u stropu připomínající oběšené nebožtíky, lokomotiva, důlní kombajn, hadice, stojky, tlak, chlazení, vysoké napětí, balvany, pásový dopravník -
TANČÍCÍ ŠIVA - sprostá slova, krkaní, prdění, kašel - ZÁŘIVÝ POHLED - uhlí, těžba, výkony, rekordy, přesčasy - NEKONEČNÁ VIZE - hrdina "socialistické" práce - ŠAMAN.
MUŽI kde jsi? OZVI SE!