Jsem naděje a zároveň strach,
jsem kalná voda v pustinách. Jsem rozkoš v útrobách a dřív, než otočíš se kolem slunce,
spálím tvůj zrak v peřejích.
Jsem rozkoš a vášen,
Láskou i nadějí, umoření,
umučení,
na pranýři osidel a divů.
Jsem vzpurný a nepoddajný kůň, jsem tvá motlidba k nebesům.
Jsem čirý instinkt, pustá vášeň, nespoutané libido,
Vášeň, smyslnost a prach, mám černé oči, vzbouzím strach.
Mám slabou duši,
jež podléhá kouzlům, čarodějnickým procesům a inkvizicím,
svůj původ mám v chlípnosti a ránem usínám nenasycená.
Ráno když přicházíš můj Pane,
očekávám tě v okovech,
jsem spoutaná vlastní vášní a tvou náruživostí.
Konfrontuji tě s mezní situací,
temnou stránkou tvé vlastní existence,
nechám tě pocítit zoufalství,
tak jak jsem jej pocítila já,
když mne můj Bůh,
nutil opustit Eden a žít mezi Démony.
Jsem smyslů zbavená,
nespoutaná žena,
ohrožená vlastní chlípností a vášní.
Hledám tisíc démonů a v jejích očích nacházím klid. Jsem rozpolcená bytost,
toužím po lásce a nacházím klid,
spoutaná na osidlech,
na kříži a na pranýři.
Jsem odevzdaná tvé krutosti,
tvým chlípným pohledům,
tvé mužnosti a býčí síle.
Jsem zraněná víla, ukořistěná čarodějnice,
převlečená Matka,
ukřižovaná Marie, přeměněná Eva,
Adamova sestra, milenka a Smrt.
Jsem nový počátek a proměna,
jsem vnitřní zkušenost a vše zpochybním,
jasné vědomí temnoty.
Jsem mezní zkušenost a pokud hledáš vlastní Cestu, nemůžeš se mi vyhnout.
Potkáváš mne jako stín při sestupu do hlubin,
vzbouzíš hrůzu a paniku.
Skrze mne poznáš čirou přírodu, osvobozenou
od hříšného a zlého,
jsem alchymie poznání.
Neboť co je Božské je ukryto ve skořápce šedých ořechů,
jako jádro.
Skrze mne dozraješ k čirému poznání, toto je mé pozvání!
Jsem mytologická prostitutka,
jsem žena, svádějící muže na scestí.
Jsem příběh plný vášně,
sexu a násilí,
jsem probuzený démon a strach.
Jsem Černá Luna, jsem setkání s bolestí.
Jsem tvá touha uchýlit se do vlastního nitra,
do světa svých myšlenek,
jsem tvůj nepopsaný strach před samotou.
Jsem období bouře a vzdoru,
má prsa tiší pláč a vyzařují hřích.
Vzepřu se konvencím své doby.
Jsem nebezpečný, temný ženský obraz,
jsem Lilith!
Nespatříš mne na obloze,
jako Lunu, Ištar, Osiris
nebo Persefoné!
Jsem ukrytá, nejvyšší výraz ženskosti,
jsem vřelý vztah a mocné umění.
Ty jsi můj vládce a Pán,
očekávám u tvých nohou tvůj smích,
úsměv, tvůj hřích.
Tvé bílé sperma,
které je rozteklé na mé hrudi,
vtírám si jej do vlasů,
v ohanbí mne studí.
Odmítla jsem ti poslušnost
a ty jsi mne ztrestal,
po právu, rád a s rozkoší.
Jsi můj Pán a já jsem tvůj hřích!
Tvá Lilith, první sestra Luny,
nezkrotná a spoutaná.
www.pranama.blog.cz/ !!!!!