MAHABHARATA II-TANTRICKÁ TECHNIKA

Mahabharata je několika hodinová technika, kterou jsem prožila dvakrát. Jednou před rokem na tantrické škole a jednou letos o prázdninách na Mystérkách.

Mahabharata je několika hodinová technika, kterou jsem prožila dvakrát. Jednou před rokem na tantrické škole a jednou letos o prázdninách na Mystérkách.

Pokaždé jsem ji prožila se stejným partnerem, kterého si velice vážím a kterého mám moc ráda.

Překvapilo mne jak se změnil způsob mého prožívání za tu dobu jednoho roku.

Poprvé jsem velice plakala, když zemřel, nedokázala jsem si představit, jak zde na světě budu žít dál bez něj. Bylo to pro mne strašné, pocitovala jsem obrovské zoufalství a opuštěnost. Poslední část, pomyslné vzkříšení a navrácení života jsem si vůbec neprožila. Plakala jsem a plakala, nechápala jsem, že je možné někoho oživit vlastní láskou a vdechnout mu nový život.

Byla ve mě smrt, zoufalství, smutek, částečně se tento prožitek spojil s nenadálou smrtí mé maminky v dětství a mě se vrátili pocity obrovského opuštění malého dítěte , beznaděje, nepochopení smrti a strašná ztráta maminky a to se vše spojilo. Byla jsem ve stejném okamžiku naříkající milenkou a plačícím malým dítětem.

Mahabharata má obrovskou symboliku. Je o umírání, o smrti, o opouštění. Není pouze o umírání fyzickém, ale i o opouštění všeho starého v životě, všeho co dříve fungovalo, ale nyní je již mrtvé v nás. Třeba vztah k muži, vztah k práci atd..

Je totiž o tom, že lze vše v životě opustit a láskou vdechnout smrti život.

Uvědomila jsem si to letos o prázdninách. Byla jsem velice překvapena, jak se můj postoj k životu a k archetypálním situacím změnil.

Smrt a odchod jsem prožívala bez té známé obrovské bolesti. Byla ve mě nostalgie, vyrovnanost, smíření, smutek. Ale už nebyl přítomen ten strašný pocit, který ve mě dřímal před rokem a který se Mahabharatou probudil.

Naopak, celou svou bytostí jsem cítila, jak dokáži život tvořit, jak se dokáži s láskou ponořit do tvoření a obnovování života. Vzkříšení pro mě byla vrcholná část techniky. Prožívala jsem obrovské uspokojení, že dokáži odvrátit svou pozornost od smrti a věnovat svou sílu životu.

Znovu vidím obrovskou symboliku Mahabharaty. Jde totiž o to, že v Lažánkách člověk doprožívá mnoho situací ze svého živaota, které v daném okamžík prostě nešly prožít naplno. Například já jsem se nikdy nesrovnala se smrtí mé maminky v dětství a pořád ve mě dřímal ten pocit opuštění malého dítěte. Později v dospělosti nebyl samozřejmě tak nápadný, ale je jisté, že neustále nějakým malým způsobem zasahoval mé každodenní jednání a rozhodování.

Právě díky meditacím ,třeba dynamické meditaci a mnohým prožitkovým technikám, tento prožitek z dětství prostě odplul, vypařil se,rozplynul se, zmizel. Naposledy nejsilněji se objevil v loni v Mahabharatě.

A letos jak vše bylo jiné. A nejde samozřejmě jenom o techniku. Jde o to, jak se technika projevuje do života. A já to cítím velice zřetelně.

Má pozornost je daleko více upřena k životu, k prožívání života, přijímání každodenní malé smrti, k dokázání opustit mnohé mrtvé věci.

Myslím si, že díky meditacím a prožitkovým technikám se rodí tantrické vědomí, Totiž vědomí toho, že život lze kultivovat, opečovávat, zušlechtovat a usilovat o krásu.

Je to protikladné vědomí k vědomí náboženství, kdy symboliku tvoří umírající muž a strach ze spontálních projevů života a toto vědomí smrti je v nás velice silné.


www.pranama.blog.cz/