Na mé nástěnce nad pracovním stolem už roky visí tento citát:
„Tajemství spočívá v tom nic si neodříkat, na ničem nelpět, mít ze všeho radost a pak to nechat jít, nechat to dál plynout.“
Už dávno nevím, kde jsem ten citát opsala a kdo je jeho autorem. Ale často se na něj dívám, přemýšlím o něm, znovu mu přitakávám a pak se podle něj snažím žít. Jsou chvíle, kdy se mi zdá, že se mi to i daří, a pak jsou chvíle, kdy bojuji a tedy trpím, a to mi to vůbec nejde převést tuto zásadu do života. Teď, když se na mnohé situace ve svém životě snažím dívat na základě toho, o co se snažíme a o čem mluvíme na kurzu tantry, napadá mne, že ten citát je krásné a velmi krátké vyjádření jedné z hlavních myšlenek tantry.
Tantra přece říká, že je potřeba přijímat věci takové, jaké jsou, otvírat se jim a nevnášet do situací svá omezení, předsudky a očekávání, nechat je působit a dát jim šanci přivést nás tam, kam nás směřují. V tom spočívá naše obratnost (tantra zde používá sanskrtský termín káušaljam). V tom, že dokážeme plynout s přirozeným tokem věcí a situací.
Dokážeme-li takto nepřipoutaně žít, neulpívat – a to neznamená žít lhostejně nebo bez emocí – pak můžeme dosáhnout harmonie (samáttva). Pak může náš život být harmonický a šťastný. A to je přece přáním každého z nás – být šťastný.
Připomnělo mi to i jednu ze starých definic jógy. Je uvedená je v Bhagavadgítě. Říká, že „jóga je obratnost v konání“ (jóga karmasu káušaljam). Je to definice, která není úplně typická, ale Bhagavadgítá představuje takovou Bibli jogínů, a vše, co se v ní nachází, má hlavu a patu a nic tam není jen tak náhodou.
Tedy i tato definice, tento pohled na jógu nám má něco důležitého ukázat.
Obratnost v jednání, obratnost v konání - to ukazuje na to, že podle této definice je třeba naučit se žít a životem jít co nejobratněji. V kontextu filozofie jógy to znamená žít tak, abychom byli v souladu s věčně existujícím řádem věcí.
Indové ho nazývají slovem dharma. Žít tak, abychom sobě a svému okolí napáchali co nejméně škod a abychom zároveň naplnili cíl svého života, tedy abychom zrealizovali potřeby svého těla, duše i ducha.
V našich křesťanských krajích říkáme „děj se vůle Tvá“. Ten věčně existující řád totiž nená nic jiného než Boží vůle.
Snaha žít v souladu s ní, je pak snahou o život v souladu s Bohem. Zdá se tedy, že v tomto bodě nás duchovní cesta křesťanství nabádá k témuž jako jóga a tantra.