Joga jako očista

Západní pohled na člověka je ovlivněný naším mechanickým vnímáním světa. Na sebe sama a na lidský organismus se díváme tak trochu jako na stroj. Nemoc je pak poruchou, kterou odstraníme buď nějakou opravou nebo v nejhorším případě výměnou „součástky“.

Jako cvičitelky jógy se mne několikrát někdo zeptal, jak vlastně ta jóga funguje. Z mnoha stran člověk slyší, že jóga pomáhá při bolestech zad (to nejčastěji), při migrénách, při poruše metabolismu, při dechových problémech (třeba při astmatu), při rekonvalescenci po nějakém úrazu nebo dlouhodobé nemoci, slyšíme, že předchází civilizačním chorobám a neduhům stáří, upravuje příliš vysoký nebo příliš nízký krevní tlak apod.
Ten výčet převážně fyzických problémů, od kterých jóga může pomoci, by mohl být mnohem delší. A slyšíme také, že jóga vnáší do života více radosti, zklidňuje, pomáhá člověku k větší sebedůvěře, pomáhá uspořádat si život, vycházet lépe s ostatními, mnohdy pomáhá i nalézt smysl života, žít plněji a šťastněji.

Jak je to možné? Jak může jedna metoda ovlivnit tolik různých skutečností? A jak může jóga někomu krevní tlak snížit a jinému naopak zvýšit? Zdá se to být protichůdné a tedy nepravděpodobné a pro mnohé i zcela nepřijatelné. Přesto tomu tak je.
Nechci tu tvrdit, že jóga je všelék na vše a pro všechny. Není tomu tak. Jsme různí, naše problémy jsou různé, kořeny jejich vzniku také, a tím i situace, do kterých vstupujeme. Přesto si troufám tvrdit, že korektně prováděná jóga může ve většině případů velmi mnoho pomoci. Proč tomu tak je? Protože jóga je ve své podstatě OČISTA LIDSKÉHO BYTÍ.

Západní pohled na člověka je ovlivněný naším mechanickým vnímáním světa. Na sebe sama a na lidský organismus se díváme tak trochu jako na stroj. Nemoc je pak poruchou, kterou odstraníme buď nějakou opravou nebo v nejhorším případě výměnou „součástky“.
Tak jako nevěříme tomu, že by polámaný stroj bylo možné opravit například domluvou nebo vlídnějším zacházením, nepřemýšlíme ani o tom, že nemoci člověka by bylo možné odstraňovat jinak, než jak to dělá v současné době vládnoucí forma medicíny – alopatická medicína. (Přece však v marné snaze stávkující auto chvíli prosíme, aby se rozjelo, a někteří ho třeba i zkusí nakopnout, nepomůže-li domluva. A je-li nám opravdu zle, jdeme k léčiteli.)

Jóga (a nejen jóga, celý východ) vidí člověka trochu jinak. Je to pro něj takový malý svět. Svět, který je obrazem světa velkého, vnějšího, makrosvěta či Univerza. (Už staří mystikové říkali „Jak nahoře, tak dole“.)
A jelikož v našem světě se vše neustále mění a vyvíjí a vše se vším nějak souvisí (dnes věda připouští, že mávnutí křídel motýla v Tichomoří má svůj dopad na klima v Evropě), je tomu tak podle jógy i v onom mikrosvětě zvaném člověk.

Tento mikrosvět je složen z jakýchsi pěti vzájemně se prolínajících a ovlivňujících se oblastí, kterým jóga říká „kóša“ (to slovo v sanskrtu doslova znamená „tělo“). V józe pak běžně hovoříme o pěti tělech člověka a nenecháváme se spoutat naší představou hmotného těla. Ale zůstaňme raději u obecného termínu oblast nebo úroveň.
Tyto oblasti jsou tak úzce propojeny, že cokoliv se stane na jedné úrovni, ovlivní (dříve či později) i úrovně zbývající.

A nemoci, ony poruchy? Ty mohou existovat ve všech těchto úrovních. A na všech úrovních je také můžeme léčit. A navíc, neumíme-li poruchu léčit na jedné úrovni, můžeme ji ovlivnit z úrovně jiné. Věda dnes mluví o fyzických (somatických) poruchách, dále o psychických onemocněních a ne příliš dlouho přiznává existenci něčeho, čemu říká psychosomatické poruchy.
Kromě těchto poruch – a tady už se mnou současná medicína souhlasit nebude – existují v onom komplexním pojetí i poruchy energetické, poruchy emocí, poruchy myšlenek, poruchy etické a poruchy příčinné.

Možná si neumíme představit, co se pod těmi termíny skrývá. Jsou to nemoci či poruchy v příslušné oblasti onoho mikrosvěta, kterému říkáme člověk. Člověk, který krade, je ve smyslu poruchy etické oblasti, nemocný. Stejně tak člověk, který lže. (To prosím ale vůbec neznamená, že za to nemůže! Naopak z pohledu jógy si každý z nás za všechny své nemoci a poruchy můžeme sami!)
Člověk, který je stále unavený, na nic nemá chuť, nic ho nebaví, nic nedokončí, má poruchu na energetické úrovni. Jinou poruchu, ale na téže úrovni, má člověk, který všechny jen komanduje, manipuluje s lidmi, zasahuje do jejich osobní svobody, ponižuje je, zotročuje, chce, aby se vše točilo jen kolem něj a jak on chce.

A tak bychom mohli pokračovat dál. Nejhůře si snad poradíme s tím posledním termínem, a to jsou příčinné poruchy. To jsou poruchy v té nejjemnější oblasti lidského bytí.
V oblasti, kde se nacházejí jemnohmotné (a tedy našimi smysly nezachytitelné) příčiny našeho životního běhu (jóga mluví o karmických záležitostech). I tady může být „porucha“, tedy nemoc.

Proč jsem to slovo dala do uvozovek? Proto, abychom si uvědomili, že porucha či nemoc (tedy určitá neschopnost, jak etymologie slova napovídá) není vždy něco negativního, ale že je to vždy vybočení z harmonického středu. Jakási disbalance něčeho, jejíž důsledky mohou být nepříjemné nebo i bolestné, ale ve svém konečném dopadu někdy i nutné a mnohdy pozitivní.
(Jistě znáte ze svého okolí člověka, kterého nějaká obecně tragická událost, třeba těžká nemoc, změnila tak, že dnes je jiným, lepším člověkem. Byla pak tato nemoc skutečně tragedií?)

Ale zpět k józe. Tím, že jóga vnímá člověka jako komplexní svět složený z více vzájemně se pronikajících úrovní, může také na všechny tyto úrovně působit. Je tak vytvořena. Proto je i ona sama tak komplexní, a proto nelze cokoliv z jógy vytrhávat. Pak to totiž ztrácí návaznost na zbývající části a tím ani účinek není dostatečně komplexní.

Jóga svými technikami a metodami nedělá nic jiného, než že se pokouší všechny tyto oblasti lidské existence očistit. Není tedy ničím jiným než očistou.
VELIKOU OČISTOU, určitou vyšší formou hygieny. Je známé, že jogíni si po ránu čistí jazyk, nosní dírky a někteří třeba – byť ne každý den – i žaludek a střeva. Ale to je jen malý dílek jógové očisty. To jsme stále jen v jedné části naší existence, ve fyzickém organismu, resp. jen v jeho trávicím a dechovém ústrojí. (Jiná otázka je, že i tato očista má podstatný mentální dopad.
Psychiatrie přišla např. na to, že vědomé zvládnutí dávivého reflexu, tedy zvracení – což není nic jiného než očista žaludku -, mocně ovlivňuje stav mysli.) Cvičíme-li např. jógové pozice a pohyby zlepšujeme pohyblivost těla, čistíme klouby od usazenin (vznikajících hlavně ze živočišné stravy, ale také z určitých mentálních návyků); korektním dýcháním a speciálními technikami čistíme plicní sklípky, celou pasáž dechového aparátu, energeticky pročišťujeme a oživuje celé fyzické i mentální tělo. Dnes už je prokázáno, že dostatečně hluboké a plné dýchání spouští v lidském organismu chemismus, jehož výsledkem jsou látky přímo ovlivňující naši mentalitu. Dýchání, jama, nijama (části jógy zabývající se etikou a morálkou jednotlivce), koncentrace a meditace tak čistí celou mentální oblast našeho bytí – myšlenky, ideje, emoce, představy, smyslové vjemy atd. Nenadarmo se mluví o mentální hygieně. Shrnuto, podtrženo, komplexně prováděná jóga umí očišťovat celý mikrosvět = člověka. Tedy i ony jemnohmotné příčiny našeho bytí (např. konkrétními meditacemi, speciálními technikami pratjáháry apod.) To je odpověď na otázku, proč může jóga pomoci léčit tolik různých, a mnohdy i protichůdných poruch a neduhů. Očistou se totiž vracíme ke stavu rovnováhy a zdraví (v tom nejširším slova smyslu), a to není nic jiného než stav fyzické, psychické, ale i sociální pohody, vyváženosti člověka uprostřed vnějšího makrosvěta. 19.1.2006 Savitri