Mohendžodáro
Mohendžo-Dáro je jedním z měst Harrapské kultury, kultury, která byla v pravém slova smyslu tantrická.
Tantrická v tomto smyslu znamená, že hlavní pozornost měl život sám, probouzení života a udržení života. Tomuto fenoménu se říká kult Bohyně Matky, ženy a její schopnosti rodit.
Usídlení, usazení se na jednom místě, kultivace života a umění, neválčení, neexpanze.
Naproti tomu horské hordy, které doslova zničili a převálcovaly toto město, tuto vyspělou kulturu, tak tyto hordy vyznávali mužské principy, válčení, expanzi, kořistění.
Vykreslím Vám příběh města Mohendžo-Dára a na jeho osudu a životě lze velice jednoduše a snadno zachytit všechny rysy tantrické společnosti.
Mohendžo-Dáro a Harrapská kultura je vlastně kolébkou výrazné indické kultury, z této vysoké kultury vedou nitky až do života dnešní Indie!
Velice zajímavý je sám tajemný život určité vrstvy obyvatel Mohendžo-Dára, který probíhal v ústraní už přímo ve své době. Bylo to kněžské království, které se po tisíciletí nedopustilo žádných chyb, mělo silnou ústřední moc. Bylo velice tajemné a autoritářské.
Náboženské zákony, žena-kněžka, mateřský princip ztotožněný se zemí a růstem. Hlavní Bohyně žena-matka, z jejíhož klínu vyrůstá rostlina, tisíce ženských sošek, kult bohyně matky. Sošky tančících mladých dívek, socha ženy, která rodí. Pozornost životu a sensualitě, srovnej například s ukřižováním Krista a řeholnictvím Sádhů.
O tom , jak hlubokou a neotřesitelnou sílu mělo toto kněžské království, jak pevně bylo zakořeněné a své, svědčí velice překvapivé zjištění!
Devětkrát bylo Mohendžo-Dáro během více než tisíce let srovnáno se zemí obrovskými záplavami řeky Indu. Devětkrát bylo vybudováno od základu znovu! A nyní si představte, že devětkrát bylo postaveno podle přesně stejných plánů, podle přesně stejných stavebních principů! Nic se neměnilo! Ulice byly široké, křížili se v pravém úhlu, domy vzdušné a vysoké, veliké lázně, citadela pro procesí a kultovní průvody.
Představte si, že by Praha byla srovnána několikrát se zemí, ale i dnes by si zachovala stavbu ulic a domů, stejný styl jako za Karla Velikého!
Tento veliký konzervatismus a věrnost tradicím je pro Indii příznačný i v dnešní době.
Kdykoli velká řeka město zpustošila, lidé jej obnovili na tomtéž místě, jako by představovala živel, bez něhož by nemohli žít.
Byla zavedena do velikých lázní a koupelen, hrála náboženskou intimní úlohu. Veliká péče byla věnována intimnímu životu v domovech, všemu okolo domova byla věnována neobvyklá pozornost.
Za tisíc let lidé Mohendžo-Dára sotva poznali jiného nepřítele než vodu - velikou řeku. Nebyla žádná revoluce, žádné napadení, město a lidé žili tantrickým principem života, s velikou pozorností na život sám, na intimní sdílení a kultivaci ducha, na tanec, umění, kulturu.
V posledním století své existence se ale musela bránit, k Indu se z hor stahovaly divoké horské kmeny. Snad desetkrát vydržela obrovský nápor, ale jednoho okamžiku byla během několika dní zničena. Svědčí o tom nálezy nepřirozených lidských koster s usekanými hlavami uprostřed širokých ulic. Tantrická, ženská kultura byla zničena, napadena, zpustošena.
Arijské kmeny, barbaři, neznali význam domů, divili se bronzovým soškám a hračkám, zařídili se po svém, utábořili se ve stanech uprostřed ulic a z rozbitých domů si přinesli rohože.
Árijci představovali mužský princip, zavedli nového mužského Boha, Šivu-Ničitele. Utábořili se, vyplenili vyspělou kulturu, obyvatele vyvraždili a táhli širokou stepí dál, výtězně pronikli do oblastí vyspělých kultur, vzdálených tisíce kilometrů. Kréta, Egypt, Babylon byly vypleněny, vznikaly nové říše, jako Starochetitská.
A tak pouze ty nejhlouběji zakořeněné tradice vyspělé kultury obyvatel z povodí Indu- přešli přes přítomnost Arijců do kultury hindú, a do dnešní doby, tajemné učení a tradice, jiný pohled na život, jiné hodnoty a principy. Jemnější, něžnější, kultivovanější.
Tolik odlišné od dnešní agresivní euro-americké kultury.
www.pranama.blog.cz/