Tělo je božské

Tělo nelze ošidit, tělo je vždy pravdivé. Mohu ho zabalit do krásných hadříků, mohu pozměnit jeho tvar plastickými operacemi, mohu ho naučit novým kouskům - ale v jistém smyslu zůstane vždy pravdivým.

To první, co mne v reakci na téma TĚLO JE BOŽSKÉ napadne, je krása těla (Indové to nazývají sundaram). Krása, která není jen estetickým prožitkem, ale i určitým posvátnem. Krása tvarů, pohybů, gest. Nejen krása hladké, mladé pleti a dokonalosti tvarů, ale i krása důstojnosti těla, jeho držení, krása něčeho, co vyzařuje zevnitř navenek. Něčeho, co je nezávislé na věku, pohlaví, váze, objemu a jiných kategoriích, v rámci kterých tělo většinou hodnotíme.

To druhé, co mne napadá, bych nazvala dobrem těla (šivam). Je to schopnost mého těla přinášet mi a zajišťovat to, co je pro mne dobré. Třeba funkce a pocity, které ke svému (šťastnému) bytí bezpodmínečně potřebuji. Schopnost pohybovat se, jít a cítit, jak dokonale je tělo přizpůsobeno této činnosti; schopnost relaxovat a spát, a tím získávat energii; schopnost jíst, vychutnat si jídlo, strávit jej, ale také si ho připravit. Schopnost být hlazena a hladit; schopnost schoulit se do náruče a schopnost obejmout. Schopnost milovat a být milována, schopnost tvořit a dávat život. To jsou velké oblasti. Ale uvědomuji si a ctím své tělo i v těch drobných: závrať a slast okamžiku, kdy cítím lehké pohlazení vánku na tváři; pocit, který mám, když se ponořím pod vodu; pocit absolutního souladu s tělem, když cvičím jógu; pocit naplnění, když se do celých plic nadechnu...

A pak je tu ještě třetí rovina, v níž vnímám božství těla. Tou je jeho pravdivost satjam). Tělo nelze ošidit, tělo je vždy pravdivé. Mohu ho zabalit do krásných hadříků, mohu pozměnit jeho tvar plastickými operacemi, mohu ho naučit novým kouskům - ale v jistém smyslu zůstane vždy pravdivým. Je pravdivým odrazem mého já, mého života, toho, co se děje uvnitř a navenek se projevuje právě tělem. Nenadarmo mluvíme o řeči těla, která nás mnohdy usvědčuje z verbální lži. Tělo v sobě nese moji radost z bytí, moji víru ve smysl všeho, co mne potkává, moji naději, že čas pracuje pro mne, ale i můj strach z bolesti pomíjivosti a z pocitu odloučenosti od oné veliké síly, v jejíž náruči stále jsem - jen na to někdy zapomínám.

A tak nacházím v těle všechny tři božské kvality - pravdivost, dobro i krásu (satjam, šivam, sundaram). Posvátná indická trojice kvalit, jedna z možností jak si představit božství. A my si ji nosíme stále sebou ve formě svého božského těla.